Současné empirické a klinické vědomosti nám neposkytují žádnou jednoznačně přesvědčivou etologickou teorii tvorby sexuálních preferencí. Když chceme porozumět možným příčinám toho, že daný člověk má určité sexuální preference, musíme se spoléhat na přístup multidimenzionální.
Měli bychom tedy brát v potaz biologické, psychologické, ale i sociální faktory, a jejich vzájemné interakce. Mezi biologické faktory patří genetická výbava, nedonošenost, preference jedné ruky (praváctví či leváctví), i neurologické struktury. Psychologické faktory se týkají charakteristik jako je temperament, úzkostnost, sebedůvěra, nedospělost, nebo návyky, jako je například způsob vyrovnávání se s různými potížemi. Sociální faktory zahrnují určité zážitky v dětství, špatné zacházení v dětství, vycházení s vrstevníky, společenskou třídu a vzdělání.
Klinické zkušenosti a empirická data naznačují, že sexuální preference ohledně věku a pohlaví objektů zájmu se začínají projevovat v raném věku jako součást sexuálního vývoje a podstatné rysy těchto preferencí se během života výrazně nemění.
Sexuální preferenci si člověk nevybírá. Je jedinečná jako otisky prstů: každý je jedinečný, ale žádný není lepší nebo horší než jiný.
Konkrétní uskutečnění specifické sexuální preference, to je ale něco jiného. Tuto osu určuje sociálně kulturní zázemí jedince, jeho životní zážitky, náboženství, dějinný kontext, atd.
Celkově tedy lze říct, že ještě nevíme, proč má člověk takové či onaké sexuální preference. Ačkoliv ale za své preference nemůžeme a nejsme za ně odpovědní, za své chování odpovědnost neseme.
Špatná zpráva je, že se nám nejspíš nemůže podařit své sexuální preference změnit.
Dobrá zpráva je, že to, co pro nás sexuální preference znamenají v reálném životě, to změnit můžeme.
